Český sen pokračuje

V úvodu ženského závodu byla ve vedení nejdříve Barbora Chaloupská. Své dojmy shrnuje: „Byl to královský orienťák, nic takového nikde jinde není. Hrozně si užívám technické middly a tohle byl technický middle, navíc opravdu náročný, takže se mi to hrozně líbilo, bylo to super. Se svým výkonem jsem asi spokojená, neudělala jsem dneska žádnou velkou chybu, že bych se vyloženě spletla o blok nebo že bych se strašně ztratila. Šla jsem sice jednu špatnou volbu postupu, ale jinak dobré.“, říká Bára (43. místo).

O několik minut později ji předběhla a dlouho se držela v čele závodu Anna Štičková (9. místo). Liberecká rodačka hodnotí závod takto: „Dneska se mi běželo hezky. Byla to krásná trať, skály mám ráda. Docela se dalo si to pohlídat, což se mi snad povedlo. Občas jsem šla pomaleji některé postupy, abych se nedostala vyloženě do chyby. Jinak hezké a fyzicky náročné.“.

Následně však hlavní světové favoritky vyrazily na trať a s nimi i Denisa Kosová (7. místo) a Vendula Horčičková (8. místo).

Denisa s opravdovou radostí komentuje „Já jsem tak strašně ráda, že se mi to konečně povedlo. Několik posledních middlů jsem skončila kolem 50. místa a už jsem fakt nevěděla, co s tím, takže mám fakt obrovskou radost. Seběhnutí s Áďou mi hodně pomohlo, pořád jsme se viděly a střídaly se vedení, když některá z nás udělala myšku. Tu poslední volbu jsem šla bez váhání obíhačku, protože když bych šla dolů, tak tam zůstanu mrtvá se válet v údolí. Na předchozím krátkém postupu jsem dostala půl minuty, byla jsem už totálně prošitá, pletla jsem nožičkama a pořád jsem padala a už jsem fakt chtěla být v cíli.“.

Vendula si závod v cíli pochvalovala, ale i ona vnímala velké nároky tratě na fyzickou i technickou připravenost závodníka. Závod rozjela dobře, ovšem 11. kontrola s sebou přinesla drobné zaváhání „Sbíhala jsem po hřbítku, ale měla jsem běžet rovně na kontrolu, kde byla připravená televize, ale já jsem si špatně srovnala popis a oběhla jsem tu skálu z druhé strany, což mě bohužel stálo minutu, která mě bude ve výsledcích asi hodně bolet.“ komentuje Venda.

Mezi nejlepšími chyběla mnohá zvučná jména. I pro Švédku Karolin Ohlsson se jednalo o první vítězství v závodě SP. Druhé místo vybojovala Julia Jakob (SUI), třetí místo náleží Lině Strand (SWE). Velkou bednu obsadily Kamilla Olaussen (NOR), Sabine Hauswirth (SUI) a Natalia Gemperle (RUS). V mužích se na velkou bednu probojovali tito borci- 6. Tranchand Frederic (FRA), 5. Gustav Bergman (SWE) a hlavně 4. Pavel Kubát (CZE). Pavel Kubát se přitom téměř polovinu trati pohyboval ve vedoucím čase a mnohem více, nežli 9 s chybějících na bednu, ztratil zazmatkováním na křižovatce a odběhem směrem k okraji mapy. Konečnou bronzovou pozici si odnáší Gernot Ymsen Kerschbaumer (AUT), druhé místo obsazuje Andreas Kyburz (SUI) a vítězí Miloš Nykodým (CZE)!

O vítězství Miloše Nykodýma se rozhodlo v druhé polovině trati, kdy oproti Andreasovi Kyburzovi na osmnáctou kontrolu zvolil sice delší, zato přesný a jednoduchý postup po cestě. Tam se dostal do vedení a - i přes drobnou zastávku v polovině doběhu - famózně dofinišoval do cíle. Závod komentuje jako: „Bolí mě nohy, nebylo to úplně po rovině dneska. Ruce mám špinavé, běžel jsem skoro celou dobu po čtyřech dneska. Ta jednička mě mrzí, mohl jsem to jít pod třicet pět. Pak jsem byl ale psychicky docela v pohodě a zvládl se do toho zase dostat. V minulosti jsem tady v této oblasti docela trénoval, hlavně v té nejsevernější části. Vzhledem k tomu terénu bych řekl, že máme oproti zahraničním závodníkům docela výhodu.“ To potvrdil mj. i jinak famózni Olav Lundanes, když stručně zhodnotil svůj výkon: "I just can't orientate there. Although I'm not used to these terrains, there were many chances to do it better..."

Pája Kubát ke svému hvězdnému výkonu dodal: "Už před závodem jsem tušil, že by nám Čechům mohl skalní terén sednout. Dle svých pocitů jsem začal trochu volněji, ale domácí atmosféra mě hnala kupředu a tak jsem hned postup na jedničku vyhrál. Dál jsem šel poměrně vyrovnaně a snažil se volit postupy, na kterých budu síly do kopce spíše šetřit. Zhruba v polovině závodu jsem docvaknul Ňufa (pozn..- Honza Petržela), se kterým jsem oběhl technickou pasáž a před dlouhým postupem zpět se mu lehce vzdálil, ale bohužel při dlouhém postupu jsem mapoval příliš dopředu, ohnul si mapu moc brzy a na velké křižovatce cest odbočil na špatnou stranu, což byla taková hloupá chyba, která mě po závodě trochu mrzí, když člověk zvládne perfektně najít těžké kontroly ve skalách. Když jsem doběhl, tak jsem měl pocit kvalitně předvedeného výkonu. To, že to bude stačit na luxusní 4. místo a to jen 9 s za bronzem byla snad jen neuvěřitelně sladká třešnička na dortu. :-) "

Tímto závodem se také loučil vynikající reprezentant Jan Šedivý, který bude od nové sezony působit jako šéftrenér české reprezentace. Obří transparent s heslem „Šéďo, děkujem!“, narychlo spíchnutý Honzou Bendákem, ho vítal v cílové aréně. Sám hodnotil svůj výkon takto: „Dnešní závod byl ovlivněný tím, že nemám úplně optimální kondici. Je to strašný boj a strašně náročné a jsem rád za každý kopec, který vylezu. Tu mapu sotva stíhám, protože mozek je unavený a jsem rád, že ty závody v poslední době dokončuji. A tím, že to dneska bylo ultra fyzické, to bylo to přesně tak. Dneska mi ty skály moc nesedly. Samozřejmě, tím, že jsem z Prahy a mám to blízko do Kokořínska a Českého ráje, měl jsem to zde vždycky rád. Ale aby tady člověk uspěl, musí být stoprocentně fyzicky připravený, ty kopce musí vyskákat a ne se v tom trápit. Z tohoto pohledu jsem třeba ne mou vinou nebo díky zranění nebyl připraven a pak si to člověk neužívá. Ale obecně mám tyto závody rád.“

Dojmy většiny dalších našich:

Vojtěch Král: „Bylo to brutální, fyzicky i technicky. Občas byly některé formace skal hrozně titěrné a hrozně špatně se orientovalo, kde by ta kontrola měla být, takže z tohohle hlediska hrozně těžké. A dojmy? Jsem rád, že jsem to doběhl vcelku.“

Jan Petržela: „Fyzicky to byl nesmírně náročný závod. Bohužel jsem měl čtrnáct dní antibiotika a odešla mi veškerá síla, ale bojoval jsem. Od závodu na domácí půdě jsem si sliboval více, ale taková ta situace teď bohužel je.“

Marek Minář: „Zezačátku jsem dělal trochu chyby, nestíhal jsem mapovat všechny ty objekty, takže mě to stálo dvakrát po minutě. Druhou půlku jsem šel v pořádku. Dneska to bylo spíše silové, takže to hodně sil ubralo. Ale určitě se zítra kousnu a budu bojovat o nějaké to umístění.“

Vojta Sýkora: „Bylo to krásné, ale neskutečně náročné. Jsem rád, že jsem to zvládl bez větších chyb, jen nějaké dvě myšky a na tom dlouhém postupu jsem dostal minutu, šel jsem to rovně. Člověk často tím prudkým výběhem je úplně vyšťavený. Nahoře se ale pak musí zase kousnout a věnovat maximum té mapě.“

Tereza Janošíková: „Já jsem tam hned na páté a šesté kontrole nechala dohromady strašný kotel. Na pětku mě možná rozhodil ten kameraman na větvi. Nějak jsem tam nedočetla údolíčka, ale věděla jsem, že jsem trošku špatně, vrátila jsem se. Mám tam ztrátu přes minutu, což je dost. A na další kontrolu jsem nezvládla najít optimální cestu terénem, protože mě to vyplivlo nad srázky, tak jsem to tam skákala průrvou dolů a říkala si, jo, už tam budu. A najednou jsem se objevila na platíčku skal a pode mnou byly sedmimetrové srázy a nešlo to nikudy. Tu kontrolu jsem viděla naproti v údolí, tak jsem si říkala, že to zkusím jít z vrchu. Držela jsem se tam větve, vyškrábala to, ale zase se tam objevily další srázy a nebylo cesty. Tak jsem to pak,už ani nevím jak, prosvištěla, musela jsem to celé podběhnout a mám tam další dvě a půl minuty, takže dohromady skoro čtyři. Fyzicky mi to dneska šlo, ale mapa mi prostě nechutnala.“

Adélka Indráková: „Dnes to byl jeden z nejlepších orienťáckých zážitků za dlouhou dobu, nádherná obtížná trať, bylo potřeba dobře volit a přesně vyčíst všechny detaily, takhle přesně si představuju middle. První a poslední volbu na trati jsem nešla dobře, dostala jsem tam dohromady tři minuty a to mě dělí od lepšího výsledku. Hned na druhou kontrolu jsme se seběhly s Denčou, což oběma dvěma výrazně pomohlo, přestože jsme si šly každá svoje, ale pořád jsme se viděly a běžely jsme většinu trati spolu. Jsem fakt ráda, že holky zaběhly tak dobře a jsem ráda, že i mně to stačilo na relativně slušné umístění, i když ten výkon nepovažuju za nijak hvězdný.“

Lenka Mechlová: "Dneska to bylo krásnej, těžkej orienťák, přesně tak, jak jsem čekala. Typy postupů jsme si procházeli dopředu, takže jsme na to byli připravení, akorát jsme museli zareagovat na aktuální postup, který připravil pořadatel. Podařilo se mi to uhlídat, když jsem přesně nevěděla, kde jsem, zastavila jsem a pořádně jsem se podívala a hned jsem věděla, kam mám běžet dál, takže uhlídanej výkon. Fyzicky to bylo dost náročný, měla jsem co dělat, abych doběhla na sběrku, ale dostala jsem ze sebe maximum."

Tomáš Křivda: „Bylo to strašně nádherný! Užíval jsem si to celou dobu, bohužel hned na dvojku jsem naběhl do blbého údolíčka a vrátil jsem se zpátky na úroveň jedničky. Tam asi budu mít kvalitní ztrátu, ale nenechal jsem se tím rozhodit, pokračoval jsem dál v závodě, soustředil jsem se a kontroly mi chodily do cesty. Tu těžkou část vzadu ve skalách, kontroly 13 až 18, jsem chodil hodně na jistotu, nebál jsem se přejít do chůze a pořádně si to domapovat. Asi tam vždycky dostanu pár vteřin, ale lepší, než kdybych tam nechal nějakou botu. Na devatenáctku jsem šel obíhačku, už mi začínalo po těch třech dnech náročného programu trošku docházet, ale říkal jsem si, že se mi nesmí stát to co na jiných mezinárodních závodech - zkazit konec, takže jsem si to hodně hlídal a povedlo se, snad z toho bude něco pěknýho."

Kompletní výsledky zde: https://eventor.orienteering.org/Events/ResultList?eventId=6007&groupBy=EventClass