Jak to viděli naši

1) Jak bys celkově hodnotil/a své vystoupení - porovnání svých očekávání a následně pak dosažených výsledků? (členů A týmu reprezentace také pak zda mají už nějaké výsledkové cíle pro další sezónu na mezinárodním poli)

2) Jaký z absolvovaných závodů se ti líbil nejvíc? (případně i neabsolvovaných, pokud pokud jsi běžel/a jen jeden)

3) Vracíme se zase do svých běžných životů, co to znamená v tvém případě?

Petra Aschermannová (KAM, 1993, KO sprint kvalifikace 28. místo sk. WC, Sprintové štafety 27. místo neredukované)

1) Na svěťáku jsem běžela 2 závody – knock-out sprint a sprintové štafety. Knock-out se mi bohužel vůbec nepovedl. Byla jsem na tak velké akci poprvé, takže jsem od sebe neměla žádná velká očekávání, ale chtěla jsem zaběhnout čistě. Bohužel jsem to zkazila hned ze začátku, kde jsem se překoukla v pořadí kontrol a odběhla špatným směrem.
Na sprintovkách další den jsem si chtěla spravit náladu, a o to víc jsem byla nervóznější. Závod se mi až na drobné váhání při postupu na jedničku a jednu špatnou volbu docela povedl, takže se naše štafeta posunula o tři místa nahoru, což jsem nečekala :-)

2) Závody byly hezké oba. Knock-out sprint – hlavně semifinále a finále – byl skvěle vymyšlený a divácky atraktivní. O něco víc se mi líbily sprintovky na Petříně, protože tam byla skvělá atmosféra a spoustu fanoušků, kteří člověka v těch kopcích a při průběhu arénou dokázali nakopnout.

3) Mě čeká ještě (snad) poslední rok studia (IES FSV UK), psaní diplomky, zároveň chození do práce a taky nějaké to trénování. :-)

 

Tereza Čechová (KAM, 1998, KO sprint kvalifikace 26. místo sk. WC, Sprintové štafety 25. místo neredukované, Sprint B 44. místo)

1) Moje vystoupení bylo nejspíš přiměřené prvnímu výstupu na dospělém světovém závodě, přesto mám pocit, že jsem nejspíš mohla zaběhnout lépe. Kromě sprintu, který jsem běžela jako školák, jsem nedělala výrazné mapové chyby, ale cítila jsem, že jsem fyzicky mohla podat lepší výkon. Byla jsem po týdenní nemoci, na konci podzimní sezóny, kdy celkově běhám hůř a v hlavě jsem měla zmatek ze školy, takže ani psychicky jsem se k 100% výkonu nemohla namotivovat. I když jsem si to nechtěla přiznat, měla jsem asi trošku větší očekávání, ale i přesto jsem si to moc užila. :-)

2) Nejvíc se mi líbily určitě sprintovky, určitě patří k nejhezčím sprintům, které jsem kdy běžela. Bylo to těžké, bylo to rychlé :-) buď jsem si nemohla vybrat postup, nebo jsem téměř přebíhala blízké kontroly.

3) Pro mě to teď už znamená školu (fyzioterapie na 2. LF UK), která mi začala až týden před svěťákem a s tím spojený souboj o čas mezi školou, běháním a aspoň malým sociálním životem. :-)

 

Jakub Glonek (AOP, 1996, KO sprint, čtvrtfinále 4. místo sk. MA, Sprint B 16. místo)

1) Vzhledem k tomu, že to byla moje premiéra v SP, tak jsem od sebe žádné očekávání neměl. Chtěl jsem neudělat ostudu a nějakým slušným výkonem potvrdit, že moje nominace byla oprávněná. Postup do čtvrtfinále KO sprintu bylo víc, než jsem vůbec doufal - a to, že jsem i v tom čtvrtfinále byl konkurenceschopný bylo opravdu velké překvapení. Nemůžu být nespokojen!

2) Při béčkovém finále sprintu jsem si připadal, že spíš běžím nějaký oblasťák, akorát v repre dresu. Více se mi rozhodně líbil KO sprint. Pořadatelé to vymysleli naprosto skvěle a celý systém této disciplíny se mi moc líbí. Věřím, že to má budoucnost a doufám, že budu mít příležitost si ho ještě někdy zaběhnout.

3) Tak především škola (1. ročník navazujícího studia geoinformatiky na VŠB v Ostravě), brigáda (ve firmě, která je v mém oboru a ředitelem je také orienťák - pan Mudrák), pendlování Ostrava-Praha za mojí milou a neúprosné zimní točení kilometrů v Bělském lese.

 

Otakar Hirš (ZBM, 1998, KO sprint kvalifikace, 13. místo sk. MA, Sprintové štafety 25. místo neredukované)

1) Finále SP v Praze byl pro mě první závod v dresu dospělého reprezentačního týmu. Nastupoval jsem tedy s tím, že se chci především porovnat s aktuální světovou špičkou a snad si tam i pro sebe najít nějakou tu mezírku. Očekávání nebyla velká, přeci jenom jsem stále ještě posledním rokem junior, o to více mě potěšilo, že jsem nevymetal poslední příčky, ale vždy se držel někde uprostřed startovního pole. Na druhou stranu nejsem nadšený z toho, že ani jeden závod se mi nepodařilo proběhnout bez ztráty kytičky a našly se tam nějaké chybky, takže je stále ještě na čem pracovat.

2) Úspěšně jsem se nominoval pouze na knock-out sprint a sprintové štafety. U první jmenované disciplíny mi utekl postup z kvalifikačního závodu pouze o jedno místo, u štafet jsem zase vybíhal na svůj úsek mezi posledními závodníky, takže z obou absolvovaných tratí mám smíšené pocity. I když na Petříně bylo malebnější prostředí, nakonec se mi líbil více individuální sprint, kde jsem byl schopen shromáždit veškeré své síly a běžet na maximum, takže i přes chybu na předsběrku jsem měl v cíli skvělý pocit z dobře odběhnutého závodu.

3) V mém případě to znamena návrat do prvního ročníku studia na fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Především se však musím zamyslet nad tím jak poctivě bez zranění odtrénovat celou zimu, aby to v příští sezóně neměli kluci tentokrát tak jednoduché.

 

Vendula Horčičková (LCE, 1993, KO sprint čtvrtfinále disk sk. WC, Sprintové štafety 10. místo neredukované, Krátká trať 8. místo, Sprint 19. místo)

1) Jsem spokojená. Očekávání jsem od sebe na sprintových tratích neměla velká a příjemně jsem se překvapila. Na middle jsem se těšila, ale nevěděla jsem, na jaký výsledek by dobrý výkon mohl stačit. Běhalo se mi fyzicky velice slušně a na výkonech to bylo vidět. 8. místo na middlu budiž toho důkazem. Jen mě mrzí, že tam vždycky byla nějaká větší chyba, která zkazila ještě lepší výsledek. A to i v případě toho middlu, kde vůbec nebylo nereálné si jít stopnout na velkou bednu. Nebo špatná volba v závěrečném sprintu, která mě vyřadila z TOP 10. Jen fajnšmekři si to najdou, pro ostatní jsem byla 19., což už moc nezaujme. Takže na svém vymanění z krabičky „pomalá technická“ budu muset ještě zapracovat ;) Celkově u sebe vidím posun vpřed a za ten jsem hodně ráda. Lepší výsledky budou třeba příští sezónu ;) Konkrétní výsledkové cíle si ale ani nesnažím stanovovat. Chtěla bych překonat sama sebe, být zase o kus lepší než letos. A na co to pak bude stačit? To se uvidí…

2) Samozřejmě middle, protože lesní orienťák je pro mě pořád nejvíc. Škoda, že ho v tomto kole SP nebylo víc. Ale musím říct, že byla radost si zaběhnout i sprintovky a závěrečný sprint, tratě byly velice povedené. Knock-out sprint začal být zajímavý až v semifinále, kam jsem se přes atletická předchozí kola a problémy s čipem nedostala.

3) Psaní diplomky (psychologie na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě). To je teď můj denní chleba. Tak snad to brzo úspěšně doklepu.

 

Barbora Chaloupská (PHK, 1999, Krátká trať 43. místo)

1) Běžela jsem jenom jeden závod, zároveň to byl můj první svěťák. Takže jsem žádné očekávání z pohledu umístění neměla, chtěla jsem prostě běžet dobře. A to se povedlo. I přes pár chyb a slabší fyzičku můžu být spoko.

2) Mně se nejvíc líbil rozhodně middle. Jako jediný jsem ho běžela. By to pořádný klasický, lesní, těžký závod a ne další sprintová obměna. Navíc to ještě okořenily skvělé výsledky českých reprošů.

3) Já teď úplně běžný život ještě zajetý nemám. Jsem na nové výšce (FTVS), takže každý den je v Praze zatím jiný. Doufám, že budu pilně studovat a trénovat, i když teď to chce už od orienťáku malou pauzu. Ať pak je síla a elán do nové sezóny.

 

Adéla Indráková (ZBM, 1991, KO sprint kvalifikace 18. místo sk. WA, Sprintové štafety 10. místo neredukované, Krátká trať 17. místo, Sprint 27. místo)

1) Na závěrečnou sérii SP v Čechách jsem se těšila o něco víc na ostatní kola. Přece jen, doma je doma a zvlášť middle ve skalách sliboval unikátní závod. Nějaká stanovená očekávání jsem neměla, i když možná tajně jsem si přála zaběhnout TOP 15. Na sprintech jsem předvedla průměrný výkon korunovaný průměrným umístěným, zas a znovu mne překvapilo, kolik mi v téhle disciplíně chybí fyzicky. I když teď ještě řeším nějaké zdravotní indispozice. Nejlepší individuální výsledek si odvážím z middlu, a to 17. příčku. Bohužel dvěma špatnými volbami jsem se vyoutovala ze hry o první desítku, což samozřejmě zamrzí, přesto jsem celkově spíš spokojená.

Pro příští rok to zůstane stejný cíl, jako jsem měla letos, čili proniknout do elitní desítky.

2) Les, les, les a zase les. Mám ty lesní disciplíny blíž srdci i povaze, ale užiju si i pěkné sprinty, jakými bezesporu byly petřínské sprintovky i mladoboleslavské finále. Nicméně u mě na plné čáře zvítězil middle v krásných pískovcových terénech.

3) Pro mne to je třetí rok doktorského studia na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuji se výzkumu stafylokoků a virů, které tyto bakterie napadají. Takže mi nastane pracovně-tréninkový stereotyp, zpestřený v říjnu odpočinkovým obdobím a stáží v německém Tübingenu.

 

Tereza Janošíková (SSU, 1999, KO sprint čtvrtfinále 4. místo sk. WE, Sprintové štafety 3. místo /5. neredukované, Krátká trať 46. místo, Sprint 10. místo)

1) S úsměvem na rtech mohu tvrdit, že jsem spokojena. Byl to pro mne komplexně opět neskutečný zážitek, zkušenost a posun vpřed. Velká očekávání jsem na sebe asik úplně nekladla, nicméně touha nezklamat a předvést to nejlepší v každém závodě tam je vždy. A myslím, že i to málo kterého jsem chtěla dosáhnout se povedlo nadmíru a předčilo tedy mé požadavky. Nicméně nemohu zastiňovat menší zklamání z předvedených výkonů, ač výsledkově to může vypadat velmi solidně, já s tím vnitřně souhlasit mnohdy nemohu. Každopádně i pád na ústa je pohyb dopředu a já jsem nesmírně ráda za chyby, jež jsou tím, co mne posouvá dál.

2) Všechny závody byly perfektní nejen atraktivitou terénů a míst, jež tomu zasek dodávaly na síle. Pořadatelé odvedli skvělou práci, touto cestou opět slova díku. Každopádně nejvíce se mi asik vryje do paměti atmosféra zpod Petřínské rozhledny. To bylo něco neskutečného. Samotné štafety mají do sebe vždy něco navíc a když se k tomu ještě přičte početné domácí publikum, prolomení ledů a konečná medailová pozice, hezké počasí a krásné tratě, to je prostě krása orienťáku v pravém slova smyslu. :-)

3) Haha, tak to bych tady mohla napsat pentalogii. :-) Nicméně znamená to pro mne opět návrat do toho krásného kolotoče života, který mne neskutečně baví a naplňuje. Užívám si každé chvilky a snažím se ji prožít naplno ať už ve společnosti super lidí, tréninku, škole či prostě jen tak na vzduchu. Také nadšení a euforie v prvním ročníku na vysoké (Falukta tělesné kultury Univerzity Olomouc, obor rekreologie) ani po měsíci nevyprchaly a já se každým dnem probouzím, i v brzkých ranních hodinách, s úsměvem na rtech a plna očekávání, co nového a krásného mne zasek čeká. :-)

 

 

Vojtěch Kettner (KAM, 1996, Sprintové štafety 27. místo neredukované)

1) Běžel jsem jeden závod - sprintové štafety, takže moc sumírování nebude. V týdnu před závodem jsem si prošel jakýmsi nachlazením, které mě naplnilo mnoha pochybami. Ve čtvrtek jsem se ale už mohl celkem slušně hýbat, takže to vypadalo ok. Vlastní vystoupení jsem si představoval dost jinak, necítil jsem se tak svěží jako minulé týdny. Mrzí mě i plno drobných chybek na kontrolách v Petřínských sadech. Má premiéra byla tedy rozporuplná. Věřím, že příště dokážu být lepší.

2) Sprintové štafety na Petříně jsem poznal jako závodník a přišly mi skvělé! Jako divákovi se mi nejvíce líbil určitě middle na Valdštějně. Tam klaplo všechno, i ten Dým!

3) Znamená to, že se znovu nořím do vzdělávacího procesu (ČVUT Fakulta architektury), který snad bude přerušován podzimním a zimním tréninkem nebo jinými zcela nevyhnutelnými akcemi. Snad to bude umět žít všechno pohromadě.

 

 

 

Jana Knapová (LPU, 1990, KO sprint 6. místo semifinále sk. WB, Sprintové štafety 3. místo /5. neredukované, Krátká trať 24. místo, Sprint 14. místo)

1) Bohužel moje výkony dost limitovalo nachlazení, kterému každý další závod moc nepomohl. Ale i tak si myslím, že jsem podala dobré sprintové výkony, middle bohužel tentokrát nevyšel. Hlavně pak ale krásný výsledek se sprintovou štafetou :-)

Cíle pro další sezónu - ještě jsem neměla čas si vydechnout a zamyslet se nad tím víc. Přece jen teprve budeme s trenérem Bingem sezónu hodnotit, rozebírat a vymýšlet nové cíle.

2) Všechny moc pěkné, krásné terény a dobré tratě. Opravdu nedokážu vybrat jeden jediný. Moc díky pořadatelům za tak pěkné závody!

3) No..orienťák je můj běžný denní život ???? Spíš teď bude následovat posezónní pauza, kdy bude možnost trávit víc času s rodinou a kamarády. A možná bude trochu víc prostoru věnovat se dalším mým povinnostem, jako je PhD studium na VUT v Brně, stáž v rámci Aliance pro energetickou soběstačnost, trénování v rámci Běžeckého brněnského klubu a pár dalších menších aktivit, radostí a starostí.

 

Denisa Kosová (PHK, 1991, KO sprint 5. místo semifinále sk. WB, Krátká trať 7. místo, Sprint 29. místo)

1) Jsem rozhodně spokojená, když se na to zpětně dívám. Do tréninku se mi už v září moc nechtělo a ještě před štafetami jsem byla nemocná, takže příprava byla tak 50% :-) :-/ . KO sprint mě bavil. Před závodem jsem si vytyčila cíl dostat se do odpoledne, což jsem ale netušila, že bude tak těžké. Bohužel tím jsem si zřejmě splnila cíl a odpoledne už bylo těžké přesvědčit hlavu i tělo k nějakému pořádnému výkonu.

Sprintové štafety jsem se vzhledem ke své aktuální formě rozhodla vynechat, soustředila jsem se na middle, což se ukázalo, jako dobré rozhodnutí. Sedmé místo je paráda a vyrovnání mého osobního maxima z Polska 2016. Opět škoda, že o kousek utekla velká bedna. Začala jsem velmi dobře, ale pak tam bylo pár horších postupů, váhání, drobné chybky a jedna větší na 13 kontrole. Rozhodně nám domácí terén velmi pomohl (6x do TOP10 - Miloš, Pája, Vojta, já, Venda a Anička), SUPER!

Bohužel neděle už pro mě byla pouze taková dohra.. Na závod jsem se vůbec nepřipravila, neměla jsem na to vůbec pomyšlení a únava po middlu byla vysoká. Výkon tomu pak odpovídal, chyba hned na dvojce (ačkoliv si stojím za svým, že mapa v té části společně s popisem se daly vyřešit jinak), pak už to mentálně šlo z kopce a na závěr jsem přidala několik horších voleb. Umístění tak zlé nakonec nebylo, když se mnoho soupeřek nachytalo na cizí kontroly :-)

Cíle mám samozřejmě vysoké, jak jinak když tomu člověk obětuje tolik. Nebude to ale rozhodně zadarmo - SP ve Finsku a MS v Norsku... to bude velmi těžké. Ve Skandinávii jsme na tom vždy o krok hůře. Když nepočítám poslední sprint, tak se mi dařilo se na posledních dvou sériích SP pohybovat do TOP15, čehož si velmi cením a doufám, že jsem schopna to pro další rok posunout zase výš!

2) Velmi se mi z pohledu diváka líbily sprintovky, nevím jak bych soudila, kdybych i běžela. Middle byl na můj vkus příšerně fyzicky náročný. Takže můžu říct, že nejvíce se mi líbilo odpoledne KO sprintu ;-)

Zdůrazňuji - ODPOLEDNE! :D

3) Návrat znamená krutou fyzickou práci v Turnově na baráku, což naštěstí kompenzuje hotel u Mišky :-)

 

Vojtěch Král (SSU, 1988, KO sprint 1. místo, Sprintové štafety 3. místo / 5. neredukované, Krátká trať 8. místo, Sprint 14. místo)

1) Lehko se hodnotí závod, kde vyhraješ nebo ti svítí ve výsledcích nejlepší čas na úseku, hůř potom závody, kde nedosáhneš ani zdaleka toho, co je v tvých silách. Knock-out sprint hodnotím velmi kladně, takticky povedený závod ve všech kolech a splnil i mé očekávání. Sprintové štafety pro mě byly odpočinkovou disciplínou (hlavně mentálně) v rámci celé série, takže předvedený výkon musím hodnotit také kladně. Middle je ale na druhé opačné straně spektra výkonu. Vytvořil jsem spoustu hloupých chyb, ale naštěstí zapůsobil faktor domácího terénu a většina zahraničních závodníků nasekala ještě více chyb než já a takže 8. místo je dobré, ale vnitřně nespokojené. Při sprintu v Mladé Boleslavi už mi nezbylo moc sil na profesorský výkon, takže jsem se do závodu pustil s velkou mírou rizika, což se samozřejmě nevyplatilo. 14. místo je daleko za očekáváním, ale potenciál z některých mezičasů mě alespoň trochu uklidnil. Při začátku letošní sezóny jsem si říkal, že bude velmi těžké obhájit 5. místo v SP, ale nakonec se to povedlo, což je pro stanovení dalších cílů zásadní moment. Cílem je samozřejmě toto umístění vylepšit :-)

2) Nejvíc se mi líbil Knock-out sprint. Hlavně kvůli zvolenému prostoru pro semifinále a finále, který poskytoval dostatečně komplexní strukturu pro sprintové tratě.

3) Čeká mě obyčejný život sportovce na konci sezóny, tedy minimum tréninku a nějaký ten aktivní odpočinek, viz foto. :-)

 

 

 

 

Tomáš Křivda (CHC, 1999, KO sprint, čtvrtfinále 5. místo sk. MF, Sprintové štafety 25. místo neredukované, Krátká trať 28. místo)

1) Předně bych rád řekl, že jsem byl ohromně spokojený už s nominací na SP. Vůbec jsem nepočítal s tím, že bych se mohl na akci nominovat, ačkoliv jsem v to hodně doufal. Teď ale zpátky. Když to vezmu závod po závodu, tak můj cíl ke knock-out sprintu byl takový, abych v kvalifikaci zaběhl to nejlepší na co v ten den budu mít. To se mi víceméně povedlo a k mému obřímu překvapení z toho bylo 6. místo a pohodový postup do čtvrtfinále. Jestli jsem něco nečekal, tak že bych mohl postoupit do TOP36 v závodu světového poháru v knock-out sprintu, takže obrovská spokojenost a za odměnu jsem si zasloužil běžet čtvrtfinále s Danielem Hubmannem a Andreasem Kyburzem.

Na sprintovkách jsem dostal za úkol běžet druhý úsek. Předvedl jsem svůj průměrný výkon, takže nic speciálního, ale i z důvodu, že se běželo na Petříně v Praze, to bylo pro mě dost speciální. Jako poslední mě čekala krátká trať u Valdštejna, na kterou mohu vzpomínat jen v dobrém. Ačkoliv po důkladném rozboru závodu jsem vytvořil na trati velkou spoustu zaváhání, mohu mé vystoupení hodnotit kladně. Žádnou botu jsem nevytvořil a udělat několik nepřesnosti v takto mapově náročném terénu je za mě výkon se kterým jsem spokojen. Dostat se do nejlepší třicítky je něco s čím jsem ani v nejmenším nemohl při lesním závodě počítat, takže i zde panuje velká spokojenost se závodem.

2) Tohle je opravdu obtížná otázka. Pro mě byl každý závod jedinečný. Vše pro mě bylo nové a vše jsem si snažil užívat co nejvíce. Tím, že jsem po svém závodě ještě mohl sledovat počínání si ostatních a sledovat triumf Vojty, bronz sprintové štafety a závěrečné vítězství Dýma to ještě umocnilo. Kdybych ale měl říct, který závod jsem si nejvíce užil na trati, tak to bude middle. Nádherný terén i tratě a pěkné výsledky celého týmu k tomu... Co víc si přát.

3) Nevím jestli se zde jedná o běžný život, ale v mém případě to bude pokus o skloubení maturity se všemi OB akcemi a tréninkem směřovaným na JWOC v Dánsku a třeba i nějaké další mezinárodní akce? ;-)

 

Pavel Kubát (PHK, 1991, Sprintové štafety 27. místo neredukované, Krátká trať 4. místo, Sprint 33. místo)

1) Celkově své vystoupení na SP v Čechách hodnotím velmi pozitivně. Rozhodně jsem si před startem celé série nemyslel, že bych mohl proniknout na velkou bednu, takže výsledek na middlu výrazně předčil moje očekávání :-) .
O cílech na příští sezónu jsem zatím moc nepřemýšlel. Trochu jsem již i uvažoval, že reprezentační kariéru ukončím, ale vydařený domácí svěťák mi dodal novou motivaci a největší mezinárodní cíl na příští sezónu tak je MS v Norsku, kde ale bude velmi těžké se prosadit.

2) No, asi to bude dost ovlivněné výsledkem, ale i vzhledem k tomu, že se mi více daří v lesních disciplínách než ve sprintových, tak se mi nejvíce líbil middle na Valdštejně.

3) V mém případě to znamená práci na 75% úvazek ve firmě Kitl, kdy každý pracovní den dojíždím z Chrastavy do Jablonce nad Nisou. Mým šéfem je ale také orienťák - Honza „Vokoun“ Vokurka, takže má pochopení pro mé častější absence z důvodu závodů či soustředění a v trénování a závodění mě podporuje.

 

 

 

Tomáš Kubelka (LPU, 1993, KO sprint kvalifikace, 19. místo sk. MB, Sprintové štafety 10. místo neredukované, Sprint B 5. místo)

1) Jsem spokojený, bylo příjemné počasí, skvělé domácí prostředí, dobré tratě a do toho se mi povedlo solidně zaběhnout sprintovky i sprint v Boleslavi. Mrzí mne akorát střední výkon na knock-out sprintu ale....
2) Nejvíce se mi asi líbily sprintovky (na middlu jsem nebyl). Myslím, že se tam nejvíce potkává spokojenost závodníka i lačného diváka a k tomu skvělý terén a pěkné tratě.
3) Pro mne to znamená odpočinout si od závodění. Věnovat se věcem, které člověk odkládal na podzim a pokračuji ve studiu architektury.

 

 

 

 

 

Lenka Mechlová (SHK, 1990, Krátká trať 20. místo)

1) Mým cílem do jediného závodu, který jsem běžela, byl jasný - odběhnout skalní middle bez chyby a pokusit se konečně urvat první body do Světového poháru, tj. být do 40. místa. Dosud bylo mým nejlepším individuálním výsledkem 42. místo. Mapový výkon se mi podařilo celkem dobře uhlídat a konečné 20. místo pro mě bylo velmi milým překvapením. :-)

2) Na middle jsem se těšila nejvíc a byl skvělý. Přestože nejsem sprinter, klidně bych si zaběhla i sprintové štafety, nejen proto, že na nich byla skvělá atmosféra a závod měl pěkný spád a spoustu zvratů, ale lákal mě i ten kopcovitý terén, ve kterém bych měla o trochu víc šancí než na úplné placce. Každopádně jsem si tento závod užila skvěle jako divák a vlastně jsem ráda, že jsem pošetřila nohy na sobotní závod.

3) S blížící se zimou ve Sporticusu stoupá pracovní zápřah a už nyní jsou přípravy na zimu v plném proudu. Z hlediska sportu mě teď čekají dva až tři týdny odpočinkové a pak postupně příprava směřující k zimní sezóně, během které bych se chtěla zase posunout o krůček dál.

 

 

 

Marek Minář (ASU, 1994, KO sprint 6. místo semifinále sk. MB, Krátká trať 19. místo, Sprint 19. místo)

1) Očekávání jsem moc neměl, protože minulé svěťáky v mém podání nebyly nic moc, na middle jsem si docela věřil, ale na knock-out sprint vůbec. Nakonec to dopadlo náramně! Na knock-out sprintu jsem si doslova vydřel postup na posledních 100 metrech a na semifinále jsem bohužel vzal špatnou variantu a sil už také moc nezbylo. Middle pár chybek, ale dobrý! A sprint v Boleslavi byla jen třešnička na dortu a když jsem věděl, že to bude opět umístění do TOP20 tak jsem byl neskutečně šťastný. Takže očekávání nebyly žádné, ale nakonec výsledky skvělé! takže za mě velká spokojenost.

2) Těžko říct, líbily se mi všechny 3 individuální závody, vše bylo perfektně zajištěné od pořadatelů a opravdu nic nechybělo! Divácky se mi asi nejlépe líbil sprint v Mladé Boleslavi (tribuna, velkoploška, ...), aréna zvládnutá fakt na jedničku a i běžní lidé, kteří šli zrovna kolem mohli s komentářem Klusyho krásně pochopit, co se to u nich na náměstí děje a mohli pohodlně sledovat celý závod z tribuny!

3) Tak přesně o tomhle jsme se bavili s Kubátíkem. Říkám mu, no jo dneska jsi byl čtvrtý na svěťáku, ale v pondělí zas povalíš do práce. Já sice do práce nemusím, ale opět mě pohltí fakulta strojního inženýrství VUT v Brně.

 

 

 

 

Šimon Navrátil (PGP, 1997, KO sprint kvalifikace, 14. místo sk. MA, Sprint B 28. místo)

1) Očekával jsem sbírání zkušeností a to se splnilo, jen mě trošku mrzí že jsem ve Stromovce běžel kolem Flašky na rekole o jednou víckrát oproti optimu, což mě stálo postup.

2) Rozhodně KO sprint, i když spíš z pozice diváka než závodníka. Rozhodovaly nejen ostré lokte a knock-outy mezi oči od plotu, ale i mapa a tak to má být.

3) No asi nepřekvapivě že bych měl zase do školy a taky se (snad jenom na chvíli) vybodnu na trénování.

 

 

 

 

 

Miloš Nykodým (ZBM, 1990, Sprintové štafety 3. místo /5. neredukované, Krátká trať 1. místo, Sprint 22. místo)

1) Jelikož mi šlo jen o krátkou trať, tak jsem si jej splnil nad očekávání. Třetí místo s mix štafetou je taková třešnička na dortu. A nedělní sprint jsem v přípravě dost vypustil, takže ani tam si nestěžuji.

V příští sezóně bych rád navázal na tento víkend. I když to na začátku

června ve Finsku nebude jednoduché. Potřeboval bych ještě dva výborné výsledky, abych startoval na MS v poslední skupině čítající deset nejlepších z WRE na startu.

2) Asi by se nabízelo napsat krátkou trať, ale úplně stejně se mi líbil i ten sprint v Bolce. Tomu asi pomohla i ta téměř nulová příprava. Ty sprinty mě bez ní baví mnohem víc.

3) S trenérem už plánujeme trénink na další rok. Pauzy od běhání si moc neužiju. ;)

 

 

Jan Petržela (PHK, 1992, Krátká trať 25. místo, Sprint 38. místo)

1) V obou závodech jsem se fyzicky cítil naprosto otřesně. Těžko říct, jestli je to byl důsledek prodělané nemoci a silných antibiotik nebo velké únavy ze psaní diplomky, nebo kombinace obojího. Middle jsem zvládl technicky obstojně a i když jsem se do cíle sotva dohrabal, bylo z toho nakonec celkem pěkné umístění. Na víc jsem prostě neměl. Ve sprintu se parádně sešlo úplně všechno - nepozornost, špatné volby a tragický fyzický výkon, takže tam je to hodnocení celkem jednoduché.

I přesto jsem vděčný, že jsem dostal šanci bojovat na domácí půdě, fanoušci byli úžasní a je to zase velká motivace dát se do kupy a pokračovat na reprezentační úrovni alespoň do roku 2021, tedy do MS na domácí půdě.

2) Oba závody, které jsem běžel, byly pořadatelsky na skvělé úrovni. V ideální fyzické formě bych si spektakulární terén v okolí Valdštejnu i krásné prostředí a zajímavé volby v Mladé Boleslavi užíval asi trochu víc, to ale nesnižuje zásluhy pořadatelů za dokonale odvedenou práci.

3) Momentálně jsem v nejintenzivnější fázi psaní diplomky, takže jsem ani na svěťácích ze svého běžného života příliš nevystoupil. Hlava plná anti-dopingových pravidel a jejich přiměřenosti, už aby to bylo za mnou.

 

 

 

Vojta Sýkora (LCE, 1998, KO sprint kvalifikace 25. místo sk. MC Sprintové štafety 10. místo neredukované, Krátká trať 31. místo)

1) Ohlédnutí zpět je rozhodně pozitivní. Až na black-out v kvalifikaci knock-outu to byly relativně solidní výkony a desáté místo béčka na sprintovkách velmi potěšilo (díky, štafeto). Mušky tam samozřejmě nějaké byly a například přílišná odvaha při dlouhém postupu ve skalách bude ještě chvíli mrzet. I tak jsem si aspoň konečně urval první body do světového poháru.

2) Rozhodně middle na Valdštejně (#1/5!). Běžet ve skalách je vždycky zážitek, ale tentokrát to byla opravdu nadstandardní chuťovka podpořená ještě k tomu i atmosférou svěťáku.

3) Návrat zpátky do Brna a k balancování orienťáckých absencí a studia na PřF. Blížící se část letošního podzimu ještě nebude úplně běžná.

 

 

 

 

Jan Šedivý (PGP, 1984, Krátká trať 34. místo)

1) Upřímně jsem byl docela pohlcen skvělými výkony svých kolegů a kolegyň, že jsem svůj závod trochu pocitově upozadil. Jinak bych ho asi musel hodnotit poměrně negativně. I když jsem žádná očekávání neměl, tak přeci jen jsem čekal trochu lepší výsledek na závěr mezinárodní kariéry..

2) Z pohledu TV diváka se mi asi nejvíce líbil nedělní sprint. Sice to bylo bez české radosti, ale kvalitou zpracování, mapovou náročností i kulisami mě zaujal nejvíce. Hodně jsem čekal od sprintovek na Petříně, které se bohužel dost roztrhaly a tak nějak pro mě zůstaly za očekáváním.

3) Že se návrat do běžného života vlastně nekoná. Po Radkovi přebírám vedení české repre a musím říct, že hned od začátku je to docela zábavné :-).

 

 

 

 

 

Karolína Šiková (LPM, 1996, Sprintové štafety 27. místo neredukované, Sprint B 26. místo)

1) Se svými výkony jsem docela spokojená, především s nedělním sprintem, kde mě mrzí pouze chyba na předsběrku.

2) Nejvíce se mi líbil sprint v Mladé Boleslavi, který mě překvapil svojí rozmanitostí a zajímavými volbami postupů.

3) V současnosti mě velmi zaměstnává magisterské studium (FAV ZČU Plzeň), ke kterému jsem nyní ještě navíc začala pracovat, takže se určitě nudit nebudu. Nicméně se už těším na přípravu na další sezónu ;-) .

 

 

 

 

 

Anna Štičková (SSU, 1996, KO sprint kvalifikace, 20. místo sk. WB, Sprintové štafety 25. místo neredukované, Krátká trať 9. místo, Sprint B 35. místo)

1) Nějaká velká očekávání jsem si před svým prvním SP nedělala, byla jsem ráda, že můžu běžet všechny závody a nechtěla někde vyloženě vybouchnout, což se snad podařilo až na 1. úsek sprintových štafet, který se mi nepovedl, což mě mrzelo hlavně vzhledem k ostatním. No ale middle byl tak strašně nad očekávání, že jsem z toho nadšená ještě teď.

2) Líbily se mi všechny, protože atmosféra byla na všech závodech naprosto úžasná, takže obří dík všem, co nám fandili a všem organizátorům a dobrovolníkům, že vše šlapalo tak, jak mělo. Pokud musím vybrat jeden závod, tak jako závodníkovi se mi nejvíc líbil middle, protože lesní závody mám radši než sprinty a jako divákovi a fanouškovi (po vyřazení v kvalifikaci) knock-out sprint.

3) Studium zubního lékařství na LF v Hradci (ještě dva roky), takže pondělky a pátky v bílém u křesla v nemocnici a zbytek týdne přednášky a praktika.

 

 

 

ptal se Petr Kadeřávek

---