KO sprint vyžaduje značnou míru nezávislosti

Zdar Flaško, na tebe připadla ta čest postavit tratě pro vůbec první závod knock-out sprintu při vrcholné mezinárodní o-akci (nepočítaje pár zkušebních výjimek, jako v roce 2013), jak se ti to stalo, kdy a kým jsi byl osloven a kdy ses rozhodl, že do toho půjdeš?

Někdy na konci roku 2016 jsem coby Betův náhradník (pozn - Jan Procházka, člen téhož klubu a donedávna náš úspěšný reprezentant), tedy více méně náhodou, dorazil na schůzku budoucích pořadatelů SP 2018. Po nějaké době jsem byl osloven Aljošou s nabídkou dvou postů, mezi kterými jsem si mohl vybrat. Ta druhá pozice by asi zahrnovala nějaký objem fyzické práce, takže je asi jasné, že jsem víceméně ihned zvolil funkci stavitele.

Závodů tohoto typu se dosud odehrálo opravdu jen málo, nechal jsi se trochu blíže inspirovat tratěmi nějakých z nich nebo jsi to vzal úplně podle vlastních představ, zkušeností se stavbou jiných sprintových disciplín, v rámci mantinelů, nastavených pravidly IOF pro SP?

Většina z těch několika uspořádaných závodů se odehrávala v opravdu městských terénech a někdy se používalo dělení tratí typu farsta. Vzhledem k našemu terénu ve Stromovce a na Výstavišti a vzhledem k tomu, že IOF dělení farstou nyní oficiálně nepodporuje, jsem se vydal vlastní cestou.

Do jaké míry je stavba trati a průběh závodu dána pravidly IOF a co jsme si mohl určit sami?

Pravidla IOF jsou v některých částech dosud poměrně neukotvená. Již zmiňované dělení tratí lze provést pomocí motýlků, metodou „self-choice“ a nebo trať vůbec nefarstovat. Takže tam jsme měli možnost volby. Na druhou stranu je třeba přesně daný časový rozvrh, způsob nasazování závodníků do jednotlivých rozběhů, délka tratí atd. Nicméně čekám, že po tomto - stále ještě testovacím - závodě vydá IOF závazná pravidla na všechno.

Popiš nám prosím stručně jasně výstižně průběh závodu, nejenže jde o novou disciplínu, ale její průběh se navíc skládá z poměrně mnoha dějství.

Závod se skládá ze čtyř dějství: kvalifikace, čtvrtfinále, semifinále a finále. Začíná se ráno kvalifikací, která má formát klasického, jen trošku kratšího sprintu s intervalovým startem. Z této kvalifikace postupuje 36 nejrychlejších závodníků dále. V dopoledním čtvrtfinále jsou tito závodníci rozděleni do 6 rozběhů a již se startuje hromadným startem jednotlivých rozběhů. Běží se na trati, která obsahuje dělící metody (stejně tak i v semifinále a finále). První tři z každého rozběhu (bez ohledu na čas ostatních rozběhů, tedy žádní „lucky loosers“, jako je známe z klasického lyžování, zde nejsou) postupují do odpoledního semifinále. V semifinále, opět s hromadným startem, nás tedy čekají 3 rozběhy po 6 závodnících, kdy vždy postupují 2 nejrychlejší do finále. Finále je tak pouze pro 6 nejlepších, žádné malé finále se nekoná. Daný systém pochopitelně platí pro muže i ženy.

Tato disciplína je momentálně spíš odmítaná, vnímaná jako novinka prznící OB, vynucená potřebou přidat novou sprintovou disciplínu pro oddělená MS/ME. Jak jí vnímáš Ty?

Já budu určitě částí orienťácké populace považován za heretika, ale mně se tahle disciplína líbí. Když už jednou došlo k rozdělení MS/ME, tak je to podle mne asi nejlepší možnost. KO sprint jsem dokonce sledoval v televizi a s lahváčem v ruce už při prvním pokusu v roce 2010 na SP ve Stockholmu. Tam byla ještě nefarstovaná trať, ale docela mě to bavilo. Pak jsem i v záchvatu inspirace uspořádal KO sprint na jihočeské zimní lize. Takže už tenkrát jsem byl asi zastánce, propagátor a průkopník zvláštních disciplín. :-)

Zaslechl jsem názory, že je to jen o fyzickém výkonu, nemapuje se, rozhoduje finiš a že Česko by mělo nominovat Kubu Holušu. Já si naopak myslím, že KO sprint vyžaduje (pochopitelně při rozumném dělení tratí) značnou míru nezávislosti při plánování postupů a bleskové rozhodování. Vlastně se tím docela podobá sprintovým štafetám, které byly také původně zavrhovány a dnes se docela ujaly; nebo mám aspoň ten pocit. Rozhodně mi přijde, že nově navrhovaná lesní stíhačka upozaďuje orientační složku výkonu mnohem víc.

Kdy jsi s pracemi na stavbě začal?

Velice pomalu na začátku roku 2017, kdy se s postupujícím časem zpřesňovaly jednotlivé koncepce tratí.

Radši se neptám na moment úplného dokončení stavby tratí, protože s ohledem na stavební práce v areálu Výstaviště se asi nedají vyloučit změny i na poslední chvíli? Jak moc se tamní prostor za dobu příprav tratí změnil....?

Hodně. Je až tragikomické, že se prostor závodu začal měnit nejintenzivněji za posledních 20 let právě v průběhu příprav tratí.

Závod má zázemí v zajímavých lokalitách, sportovním středisku Olymp a architektonické změti areálu Výstaviště Praha, určitě o nich aspoň něco víš, přibliž nám trochu jejich historii, účel a funkci.

Pražské výstaviště vzniklo pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. V té době byl pro potřeby výstavy vybudován Průmyslový palác a řada dalších pavilonů, které již dnes nestojí (a kromě jiného také rozhledna a lanovka na Petříně v závodním prostoru sprintových štafet). Velkou stopu zde zanechal František Křižík, který - kromě toho, že se vydával za sousedovic malého Mirka - na Výstavišti vybudoval fontánu se světelnými efekty, tramvajovou trať a všechno osvětlil svými obloukovými lampami.

Sportovní středisko Olymp, místo naší druhé arény, vzniklo v 50. letech 20. století. Víceméně od začátku zde sídlila sportovní organizace ministerstva vnitra, tehdy Rudá Hvězda, která se po roce 1989 přejmenovala na Centrum sportu ministerstva vnitra Olymp. V dnešní době tato organizace zabezpečuje přípravu reprezentantů v celé řadě sportů od atletiky a biatlonu až třeba po box. Orientační běh mezi ně nepatří, ale třeba někdy…

Mezi oběma arénami leží rozsáhlý park Stromovka neboli též Královská obora. Název napovídá, že byl vytvořen jako místo k loveckým radovánkám českých králů. Obora se postupně změnila v park, jaký známe dnes a ten byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1804. Zajímavostí je, že pod Stromovkou se vyskytují dokonce dva tunely. Jedním z nich je Rudolfova štola, která přiváděla vodu z Vltavy do rybníků ve Stromovce a byla vybudována v letech 1584 až 1593. Stavěla se tak dokonce ještě o rok déle, než druhý zmíněný tunel - proslavená Blanka. Za Rudolfa II. sice ještě neznali novou rakouskou tunelovací metodu, ale zato byl metr štoly zhruba 4x levnější než v Blance.

Kolikrát jsi pak v rámci příprav zašel na Matějskou pouť?

Musím se přiznat, že ani jednou. Nicméně se závodním prostorem jsem se začal seznamovat už zhruba před 30 lety, včetně Matějské nebo třeba legendárního Sputniku ve Stromovce. Pak jsem to teda za ty roky v jižních Čechách trochu zapomněl, tak jsem to musel dohnat intenzivními jízdami na Rekole po prostoru závodu.

Nevíš, kdo před deseti lety zapálil Průmyslový palác, dominantu areálu Výstaviště?

Podezírám stejného člověka, který zapálil Národní divadlo!

Ptal se Petr Kadeřávek