Rád bych se popral o velkou bednu na krátké trati

Ahoj Dýme,

gratulujeme Ti k dovršení zlatého hattricku v Kladkách, nyní máš před sebou výzvu jiného druhu, a to na závěrečné sérii světového poháru. Na minulém kole jsme se radovali z vašeho čtvrtého místa ze štafet. Jak se Ti běželo na druhém úseku, na co sis dával pozor?

Předně děkuji za gratulaci.

Po těch třech závodech ve dvou dnech se mi běželo překvapivě velmi dobře. Nejdůležitější pro mě bylo, jako popravdě při štafetách platí vždy, být pořád v mapě a využívat soupeře k vlastní navigaci. Pokud s vámi běží nejlepší světové hvězdy, stačí vám vědět kde jste, a kterým směrem je vaše farsta. Za těchto podmínek se dá využít jejich rychlost. Tedy pokud na to máte fyzické schopnosti.

Jaké dojmy máš naopak z norské emotivní stíhačky?

Nejsem příznivcem tohoto formátu závodu. Popíšu vám její průběh.

Po odstartování je to opravdu stíhačka, protože jediné co děláte je, že se snažíte doběhnout kohokoliv koho vidíte nejdál před vámi. Až se skupina zformuje, najdete si v ní své místo a slepě pak visíte. Já zvolil strategii být úplně na konci a korigovat malé kličky těch prvních. Navíc se tak můžete po většinu závodu soustředit jen na to kam pokládáte nohy a tím pádem šetříte energii, která se vám na konci bude hodně hodit. Pravidlo jedna zní: Pokud si věříš fyzicky na závěr, neopouštěj skupinu. Toho jsem se držel a čekal jen na poslední dvě kontroly. Nakonec jsem doběhl z této skupiny na třetím místě a posunul se z 35. místa na 18. pozici. Výsledek a strategie dobrá. Ale jestli mě to bavilo? Tak to vůbec ne! Do mapy jsem za celý závod koukl jen párkrát a s orientačním během to mělo společné pramálo. Dalším důkazem budiž výsledek Joeyho Hadorna, který mapu rozbalil až na průběhu (a asi zbytečně), který nakonec doběhl tuším šestý.

Ovšem férovější formát stíhačky, než byl tento norský, neexistuje. Prolog by však měl mít alespoň dvouminutový startovní interval, aby se nedal odviset na přední místa.

Jak bys zhodnotil svoji letošní přípravu, dopřával sis během prázdninových měsíců spíše lehký odpočinek, nebo jsi tvrdě trénoval? A pokud to není tajemství, prozradíš nám, kolik kilometrů za měsíc přibližně natočíš?

Moje letošní příprava, co se týče fyzičky, proběhla - až na pár dní střevních potíží v Keni - bez jakýchkoliv problémů. Příprava na MS ale mohla být více specifická.

Jelikož bylo MS na začátku srpna, tak jsem prázdniny v podstatě neměl. Až na tři dny „volna“, po doběhnutí klasiky na MS, jsem se vrhnul znovu do objemového tréninku, v podhůří Hrubého Jeseníku v Nové Vsi u Dolní Moravice, směrem k MČR na klasické trati. Takže jsem na SP v Norsku odjížděl trošku zatavený. Tím si vysvětluji i to, že se mi tam každým závodem běhalo lépe. I když tyto pocity mívám poslední dobou na těchto vícedenních světových akcích vždy.

Od listopadu loňského roku mám průměrně naběháno 512 km/měsíc.

Jaké jsou Tvé osobní ambice, co bys chtěl dokázat na závěrečném kole světového poháru?

Rád bych postoupil z kvalifikace knockout sprintu, kterou projde jen 36 nejrychlejších, takže to bude hukot.

A pak bych se moc rád popral o velkou bednu na krátké trati u Turnova.

Program se skládá ze čtyř různých disciplín, každá prověří závodníky trochu jinak. Na kterou se těšíš nejvíce?

Nejvíc se těším na ten jediný lesní závod. Škoda, že je toto kolo SP spíš jen sprintová show.

Horkou novinkou bude knockout sprint, jaká je to pro Tebe výzva?

Novinkou? Já už jeden knockout sprint běžel v rámci SP 2013, kdy se konal jako jeden ze závodů NORT (Nordic Orienteering Tour) ve švédské Sigtuně. Bohužel se mi tehdy nepodařilo projít kvalifikací, takže jsem ho vlastně neběžel :-). Ale pamatuju si, že Vojta Král a Terka Novotná se dostali až do finále. (pozn. - oba skončili šestí)

Výzvou pro mě bude napodobit v Praze jejich výkony.

Finálový middle se bude konat v Českém Ráji. Patří skalnaté terény Českého Ráje k Tvým oblíbeným?

Skalnaté terény miluji. A jelikož jsem v Českém Ráji v podstatě tři, čtyři roky žil, mám od sebe i velké očekávání.

Ptala se Barbora Balcarová

Foto Dmitri Potchepko